/ Různé /

Jaroslav Seifert - Maminčina kytice

Jaroslav Seifert - Maminčina kytice

Různé

16. srpen 2014

V rodinném albu ze sametu,
jež nevešlo se na můj klín,
na stránce plných amoretů
je starý portrét maminčin.
 
Je v závoji, má dlouhou vlečku
a tatínkovi v čamaře,
který je nad ní u stolečku,
upřeně hledí do tváře.
 
Svatba a kvítí! Svatebčané,
tanec,prstýnky ze zlata!
Růžičky stuhou uvázané
tiskne si k srdci dojata.
 
A tmavé copy pod závojem
má třikrát kolem stočené.
Je mladá, krásná, a ten dojem
dítě už nezapomene.
 
Tatínek- jako tenkrát muži-
má kníry.Opřen ve stoje,
dívá se na kytici růží,
zastřenou cípem závoje.
 
Dost růží už jsem viděl v žití,
na konec zbylo těchto pár.
Dost měl jich, mnohé toužil míti,
a život přešel, jsem už stár.
 
Trpce si říkám tuto větu.
Jak je to hezké býti mlád!
Na stránce plné amoretů
jsou růže svěží posavad.