/ Různé /

Historie pohřbívání v českých zemích

Historie pohřbívání v českých zemích

Různé

21. květen 2018

Dnešní Česká republika ležící v srdci Evropy vznikla v roce 1993, avšak kořeny naší společnosti sahají mnohem dál. Vždyť první příchod dnešních lidí vědci datují na dobu vzdálenou 12 až 40 tisíc let do naší minulosti. A jak z prvotních tlup a malých kmenů vznikala moderní civilizovaná společnost, rozvíjely se i mezilidské vztahy a vazby. Rozvoj těchto vztahů se nejvíce odrážel a odráží ve významných událostech spojených s lidským životem – s narozením i smrtí. Už od pradávna lidé vítali nový život a stejně tak ctili odchod toho starého. S příchodem a odchodem jednotlivých národů a kultur se tyto rituály měnily, splývaly a vyvíjeli se až do podoby, kterou známe dnes.

Keltové, Germáni a Slované – v první pojmenované kultury na našem území patřily právě jim a jejich příchod na české území datujeme do 6. století př. n. l. V jejich době bylo běžné ukládat mrtvé do země spolu s předměty které měly hmotnou ale také citovou hodnotu – zbraně, mince, korálky, keramika i květiny. Neexistovaly hřbitovy jako vymezená území, jednotlivé hroby se nikterak neoznačovaly. Hromadné hroby byly zcela běžné.

Od 1. do 3. století pak postupně převládá žárový pohřeb, kdy jsou pozůstatky spáleny na hranici. Tento způsob postupně zcela převládl nad tzv. kosterními hroby, které ve 4. století skoro vymizely. Do nádob s popelem se již neukládaly zbraně, zároveň bylo běžné obkládat hroby kameny.

V 5. století došlo ke zlomu a opět začaly převládat kosterní pohřby. Zemřelí byli ukládáni do země v jednoduchých dřevěných rakvích. Jednotlivé hroby byly řazeny do nepravidelných řad směrem sever-jih.

První pohřební slavnosti jsou datovány do období 6. až 8. století, kdy se na našem území zformoval první politický celek – Sámova říše. V této době fungovaly žárové i kosterní pohřby rovnocenně, zároveň se začala postupně šířit stavba mohyl.

Příchodem křesťanství v 8.–9. století došlo k úplnému vytlačení žárových pohřbů. Hrob byl vymezen vždy pouze pro jednu osobu, zároveň byly všechny hroby orientovány hlavou zemřelého k západu. Se vznikem Velkomoravské říše, která upevnila pozici křesťanství, došlo nejen k upevnění kosterních pohřbů, ale také k šíření tradičních křesťanských rituálů a zvyklostí spojených s pohřbíváním – smuteční průvody, obřad v kostele, vysvěcení hrobů atd. Církev vnímala pohřeb žehem jako symbolické popření duše a této metodě se bránila až do naší současnosti. Z této doby jsou také doloženy případy, kdy byli zemřelí pohřbíváni se svázanýma rukama, často měli hlavu oddělenou od těla a jejich tělo bylo zavaleno kameny. Tyto praktiky měly zabránit zemřelým, aby vstávali z hrobů jako upíři.

První předchůdci dnešních hřbitovů vznikali ve 12. století, kdy se hroby začaly přesouvat na vysvěcenou půdu kolem kostelů. Do hrobů se vkládaly svaté symboly. Často docházelo k tomu, že se bohatší vrstva nechávala pohřbívat přímo uvnitř kostelů, a to i proti vůli církve, která s touto praktikou nesouhlasila. Pohřební rituály byly zcela v režii církve.

V období 13. – 17. století se upevnil význam hřbitovů, mimo ně se již prakticky vůbec nepohřbívalo. S tím souvisel také rozvoj husté sítě farních kostelů, které to umožňovaly. Postupně se začaly objevovat první náhrobky a ke konci tohoto období docházelo k rozvoji trendu rodinných hrobek. Hřbitovy vznikaly také v souvislosti s epidemiemi. Například Nejstarší část pražských Olšanských hřbitovů vznikla v roce 1679 po velké morové epidemii.

 

18. – 20. století – na začátku moderních dějin docházelo k postupnému návratu k pohřbům žehem, a to i navzdory silnému odporu církve. Vedle tradičních církevních pohřbů začala vznikat také tradice pohřbů civilních – vznikla tak zcela nová kultura pohřbívání. Hřbitovy nebyly vázány pouze na kostely a stejně tak i samotné smuteční obřady, které se postupně začaly přesouvat do pohřebních síní a krematorií. Nejstarší krematorium v České Republice stojí v Liberci a funguje od roku 1916. Pohřby tak byly organizovány nejen církví, ale i civilními organizacemi – počátek pohřebních ústavů a služeb. Ustalovala se řada tradic, které utvářejí pohřby tak, jak je známe dnes. Od etikety, přes vzhled náhrobků po smuteční oslavu neboli kar.

Současnost – V současné době navazujeme na tradice 20. století. Převažují pohřby civilní. Existují stále pohřby církevní. V obou případech je možné nechat se pohřbít do země, ale také žehem. S pohřbem jsou spojeny tradice, které se utvářely v předchozích staletích, včetně těch novodobých.  Zároveň vznikají nové tendence, které se snaží vrátit člověka zpátky k přírodě a které se celkově zaměřují na zdůraznění cyklu života, od vysazování stromů nad ostatky žemřelého, po rozptylování popelu na k tomu určených loukách.