/ Právník /

Dědická daň versus daň darovací

Dědická daň versus daň darovací

Právník

1. červen 2013

V tomto článku se podíváme na problematiku daně dědické a darovací.

Asi každý z nás chce pro své děti, manžele/ky a blízké udělat jen to nejlepší a pomoci jim jak jen to jde. Proto jsem pro Vás připravili tento článek na kterém si ukážeme jaké jsou rozdíly a jak můžeme svým blízkým ušetřit peníze.

Obě výše zmíněné daně jsou upraveny zákonem o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (zákon č. 357/1992 Sb.)

 

Daň dědická

Daň platí dědic, který nabyl celé nebo část dědictví ze závěti nebo ze zákona. Za den nabytí dědictví se považuje den smrti zůstavitele. V případě, že dědictví připadne dvěma nebo více dědicům do spoluvlastnictví, má každý z dědiců povinnost uhradit část daně odpovídající jeho dědickému podílu. Daň pak platí jak dědic, kterému připadl zanechaný majetek, tak dědic, který nabyl oprávnění na výplatu dědického podílu v hotovosti.

Dědická daň se platí z nabytého majetku. Jedná se o nemovitosti (včetně bytů a nebytových prostor) nebo movitý majetek, cenné papíry, peněžní prostředky v české i cizí měně, pohledávky, majetková práva a další majetkové hodnoty. Z nemovitostí, které se nacházejí na území České republiky, se daň platí vždy naopak z nemovitostí, které se nacházejí v zahraničí se daň neplatí. U movitého majetku záleží na občanství a trvalém pobytu zůstavitele v době jeho smrti.

Z výše uvedeného odstavce to vypadá, že dědicové v I a II příbuzenské skupině nic nezaplatí, ale to je omyl. Každé dědické řízení musí proběhnout před notářem a ten si účtuje  tzv. „odměnu notáře v dědickém řízení“ tomuto poplatku se nelze vyhnout. Odměna notáře je stanovena vyhláškou ministerstva spravedlnosti a odvíjí se od hodnoty dědictví (dolní hranice je 600Kč).

 

Daň darovací

touto daní je zdaňováno bezúplatné nabytí majetku z dárce na obdarovaného prostřednictvím darovací smlouvy. Poplatníkem daně je nabyvatel majetkových hodnot. Předmětem daně mohou být nemovitosti, movité věci včetně finančních prostředků, případně i jiný majetkový prospěch získaný bez poskytnutí protihodnoty či protiplnění. Zákon specifikuje blíže také případy toho, co se za předmět daně darovací nepovažuje. Základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem daně darovací, snížená o prokázané dluhy a cenu jiných povinností vážících se k předmětu daně a dále o cenu majetku od daně osvobozeného. Cenou je pak cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku ke dni nabytí převáděného majetku. Daňové přiznání k dani darovací je obdarovaný povinen podat do 30 dnů ode dne, ve kterém došlo k bezúplatnému nabytí majetku, popř. byla-li daňovému subjektu doručena smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitosti s doložkou o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí či nabyla-li účinnosti darovací smlouva k nemovitosti neevidované v katastru nemovitostí. Osoby zařazené do I. a II. skupiny daňové přiznání k dani darovací nepodávají. V určitých zákonem stanovených případech, kdy darovaný majetek nepřesáhne maximální částku pro osvobození, jej nemusí podávat ani osoby zařazené do třetí skupiny. Příslušný správce daně vyměří darovací daň platebním výměrem a poplatník je povinen ji uhradit nejpozději do 30 dnů ode dne doručení  platebního výměru.