/ Historie /

Svatá Lucie

Svatá Lucie

Historie

13. prosinec 2017

         Lucie patří po staletí k velice uznávaným světicím a je patronkou velmi pestré skupiny profesí a řemesel. Za svou si ji vzaly nejen kající se nevěstky, ale i sedláci, skláři, sedláři, krejčí, švadleny, tkalci, nožíři, kočí, písaři, notáři, poduškáři, vrátní, v Anglii spisovatelé, advokáti, služky a podomní obchodníci. Lidé se u ní také dovolávají pomoci proti očním nemocím, bolestem v krku, infekcím, krvácení a úplavici. To je jistě úctyhodné.

          Svátek svaté Lucie patřil k nejživějším tradicím také ve Švédsku. V roce 1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucií. Dívku, která zvítězila, korunovali Lucií a byla provázena družičkami a chlapci - nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku.

         Zajímavý zvyk byl provozován v německém Fürstenfeldbrucku. Říkalo se mu plavení světel. Mladí z města zhotovovali ještě před 13.prosincem malé napodobeniny budov a obytných domů. Odpoledne o svátku sv.Lucie se chlapci shromáždili a šli pak společně se svými rozsvícenými domečky ke kostelu sv.Magdaleny, kde byly stavbičky požehnány. Pak posadily děti své domečky na hladinu řeky Amper, po níž pak rozsvícené stavbičky pomalu odplouvaly.

      V českých zemích chodíval dříve vesnicí průvod masek, který vedla dívka převlečená za svatou Lucii. Doprovázely ji masky dráteníka, řezníka, kominíka, poustevníka a družičky. Tento zvyk se ještě zachoval v některých vesnicích moravského Slovácka, ale bez doprovodu masek. Ženy, převlečené za lucky nebo lucy, jak se jim tady říká, se halí do bílých plachet a obličej se bílí moukou. Chodí po domech a vymetají ze všech koutů nemoci a zlé duchy.

        Lidové rčení Lucie noci upije, ale dni nepřidá, nám asi bude připadat trochu nelogické. Rozpor se dá vysvětlit snad jenom vývojem kalendáře. Ve středověku připadl svátek svaté Lucie na zimní slunovrat a platilo „Lucie noci upije“. Mezi starším juliánským a skutečným slunečním kalendářem však vznikla během staletí časová odchylka. Tu vyrovnal nový kalendář – gregoriánský. Po přijetí tohoto kalendáře v 16.století pořekadlo „Lucie noci upije“ už neplatilo, ale asi bylo lidem líto ho úplně zrušit, tak se přidal dovětek „ale noci nepřidá“, a v této formě se nám rčení zachovalo až dodnes. 

     Lucii zmiňuje i Dante ve své Božské komedii jako symbol duchovního světla a pověřuje ji hledáním své milované Beatrice.

      Existence Lucie je historicky doložena přinejmenším od té doby, co se našla Luciina katakomba a hrob v Syrakusách. Životopis je však obestřen mnoha legendami. Lucie přišla na svět kolem roku 286 v Syrakusách. Už jako dítě složila slib věčné čistoty (podle některých legend to byl slib za záchranu života matky). Když vyrostla, chtěla ji matka Eutychie vdát za váženého pohanského mladíka. Lucie ovšem chtěla nadále vést zdrženlivý a panenský život. Snoubenec se s tím nechtěl smířit a nakonec udal Lucii jako křesťanku u prokonsula.

        Lucie byla podrobena mučení a když neustoupila, byla nakonec sťata mečem. Stalo se tak asi roku 304.

       Už v byzantské době se tyčil nad hrobem mučednice kostel, který je ještě dnes zachován. Od kostela se dá vejít do raně křesťanských katakomb, kde malba od Caravaggia Pohřeb sv.Lucie.

-erjé-