/ Historie /

Martin Behaim a jeho „zemské jablko

Martin Behaim a jeho „zemské“ jablko

Historie

23. prosinec 2016

Byl poslední červenec roku 1507 a v Lisabonském nemocničním útulku hospitálu sv. Bartoloměje pro německy mluvící cizince umíral v naprosté chudobě jeden z největších učenců a kosmografů své doby, Martin Behaim, jehož hrob se nalézá v dominikánském kostele v Lisabonu.

Rodiče Martina Behaima (Martin se narodil v roce 1459) pocházeli z Českého Krumlova (někdy se uvádí Plzeňsko), ale záhy se jako obchodníci přestěhovali za prací do Norimberka. Tamější obyvatelé říkali Martinovi po německu Behaim – Čech, z Čech.

Obchodní zájmy později zavedly Martina Behaima do Nizozemí a posléze do Lisabonu, kde vstoupil do služeb portugalského krále Jana II. Byl členem královské rady "Junta dos Mathematicos", která řídila námořní objevitelské plavby. Sám se zúčastnil objevitelské výpravy Diega Cao roku 1484 podél jihozápadního pobřeží Afriky. Tato výprava dospěla k řece Kongu. Po veletoku pak pronikla až do nitra Afriky.

Na popud Martina Behaima se poprvé začaly vytyčovat kamenné pilíře, padraos, které měly označovat hranice portugalské státní moci. Skutečnost, že Behaim díky této plavbě přeplul rovník, měla za následek vznik mapy hvězdné jižní oblohy. Jeden z význačných a dodnes nedoceněných objevů tohoto učence. Později, podle historiků, vytvořil námořní mapu, kde zúročil nejen své znalosti z plavby za rovník, ale i další písemné prameny. I když tato mapa se nezachovala, je patrné z písemných zápisů, že Behaim na ní zakreslil průplav mezi Atlantickým a Pacifickým oceánem mnohem dřív, než jím proplul Magellan se svou flotilou roku 1520. Právem proto patří tato mapa mezi dosud tajemné kartografické záhady.

Zasadil se též u portugalského námořnictva o využívání tzv. Jakubovy hole (předchůdce sextantu). Jakubova hůl sloužila k určení zeměpisné šířky tak, že se změřila výška hvězdy nad horizontem.

Používání Jakubovy hole bylo jednodušší než používání astrolábu, ale nedala se použít ve dne. Jakubova hůl se též dala používat pro různé měřické práce jako např. k určení výšky předmětu apod.

Konec 15. století znamenal pro Evropu dobu převratných objevů nejen v mořeplavectví, ale i v nazírání na hranice tehdejšího světa. Bylo to hledání, o jehož směru nemohl nikdo s jistotou říct, že je správné. Byla to doba, kdy světu vládlo Portugalsko a Španělsko, a každý, kdo něco znamenal v matematice, astronomii, pobyl nějakou dobu na jejich královských dvorech. Proto osud zavál i mladého a vzdělaného Behaima až na portugalský dvůr, aby se stal členem zmíněné královské rady, která řídila objevitelské plavby. Rovněž učil v pážecí škole. Svým přístupem se velmi lišil od ostatních preceptorů. Ti obvykle jen přednesli svou látku a netrpěli, aby žáci vyslovovali námitky nebo pochybnosti o tom, co slyšeli. Naproti tomu Martin Behaim často vyzýval pážata, aby se tázala na všechno, čemu nerozumějí nebo o čem mají odchylné mínění. Ochotně jim odpovídal i na dotazy, které se přímo nedotýkaly předepsané látky.

Jeho nejznámějším přínosem pro tehdejší vědu bylo zkonstruování “zemského jablka”, prvního glóbu, který vytvořil na žádost městské rady z Norimberka. Glóbus má průměr 51 cm a je uložen ve sbírkách Německého národního muzea v Norimberku. Těžko si dovedeme dnes představit, jakou revoluci by Behaim způsobil, kdyby mu tenkrát mohl celý svět uvěřit, že jeho poznatky jsou správné.

Jeho život byl pestrý. Poznal jak nádheru královského dvora, tak i zajetí piráty a na konci svého života byl zavržen portugalským králem. Jak už to v historii bývá, skutečně geniální nápady jsou oceněny až budoucností. Možná i proto musel Martin Behaim vypít svůj hořký pozemský úděl až do dna a zemřít v chudobě a zapomenut daleko od svého domova.

-erjé-