/ Historie /

Marie Terezie Savojská

Marie Terezie Savojská

Historie

14. říjen 2016

V dějinách Černokostelecka nebylo mnoho takových mecenášek jako byla vévodkyně Marie Terezie Anna Felicitas. Narodila se 11.května 1694 a byla čtvrtou dcerou a sedmým dítětem z dvanácti potomků knížete Jana Adama z Lichtenštejna a kněžny Edmundy, rozené hraběnky z Ditrichštejna.

Když oba její bratři předčasně zemřeli, otec se rozhodl zajistit bohaté dědictví pro svých pět dcer, a to na úkor lichtenštejnského rodového svěřenectví, protože se nesnášel se svým synovcem knížetem Antonínem Floriánem, který se stal v roce 1712 hlavou rodu.

A tak se v roce 1712 ujala osmnáctiletá princezna Marie Terezie rozlehlého panství Černý Kostelec (od roku 1920 Kostelec nad Černými lesy), Škvorec, Uhříněves, Plaňany a Čechy pod Kosířem. Její strýc vyvolal soudní boj o dědictví a vysoudil plaňanské panství, jeho syn Josef Jan Adam ho však po čase prodal vévodkyni zpět. Marie Terezie se ukázala jako dobrá hospodářka a otcovo dědictví rozmnožila o mnoho dalších panství a statků. Roku 1760 získala Kounice u Českého Brodu a o čtyři roky později např. Rataje nad Sázavou. Podle údajů z roku 1741 byla příjmem 62 967 zlatých z dominikálu devátou nejbohatší vrchností v Českém království.

Dne 24.října 1713 se v zámecké kapli sv.Vojtěcha konala svatba. Jejím manželem se stal nejstarší synovec proslulého maršála Evžena Savojského polní podmaršál a nositel řádu Zlatého rouna Tomasso Emanuel vévoda de Savoy-Carignan, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons (1687-1729). Za necelý rok se jim narodilo jediné dítě – syn Eugen Jean Francois, vévoda de Soissons (1714-1734). Vévodský pár pak žil střídavě na panstvích v Čechách a v paláci ve Vídni. Velmi šťastné manželství skončilo, když se vévoda na honu v kolodějské oboře nakazil neštovicemi a 28.října 1729 zemřel. S vojenskými poctami byl pohřben v Savojské kapli chrámu sv.Štěpána ve Vídni, kterou nechala vybudovat jeho žena. Další tragédií v životě vévodkyně se stala smrt jediného syna, který čtrnáct dní po sňatku v zastoupení s Marii Teres vévodkyní di Massa, princeznou di Carrara (1725-1790) zemřel 23.září 1714 na zimnici ve vojenském táboře u Mannheimu.

Vévodkyně pak obrátila svou mysl k charitě a spasení. Ještě spolu s manželem dali nedaleko černokosteleckého zámku postavit špitál pro dvanáct mužů a dvanáct žen a mnoho peněz věnovali na jiné dobročinné účely.

Zakládací listina špitálu nese datum 5.ledna 1732 a je zapsána v Zemských deskách. Prvním zámeckým kaplanem a správcem špitálu byl P.Benedikt Herman, mnich z řádu sv.Benedikta z kláštera Sázavského. Na výslovné přání vévodkyně byl špitál postaven pod patronát sv.Amadea Savojského a sv.Jana Nepomuckého, k nimž se zde měla pěstovat zvláštní úcta.

Do paměti lidu se – lidově nazývaná Savojka či Cafojka – zapsala svou velkou dobročinností. Finančně podporovala mnohé z kostelů na svých panstvích. Založila i mnoho nových far a kostelů, ostatní nechala opravit. Na zdejší kostely věnovala přes 13 000 zlatých a za to byli faráři povinni každé čtvrtletí sloužit mši svatou za spásu její duše. Teprve pod její správou se zmíněný kraj vyrovnal s ničivými následky třicetileté války. Byla dotvořena síť osad a komunikací. Tato hluboce věřící vévodkyně se zastávala svých poddaných a bojovala proti korupci úředníků svého panství. V roce 1766 vydala nařízení: „Oni poddaní, kteří by od našich úředníků hospodářských nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez daru vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě jest nařízeno, stížnost svou hospodářskému radovi žalobně přednésti, ti a takoví mají své stížnosti přímo na nás, jakožto nejmilostivější vrchnosti buďto písemně nebo sami osobně vznést, kdež jim dveře otevřeny zůstávají.“ Zároveň nařídila, že vesničtí, neznající němčinu, mohou se na ni obracet se stížností suplikami napsanými česky.

Protože Kostelec neměl vlastní kostel, nechala na náměstí postavit kostel Andělů strážných (byl vysvěcen 25.listopadu 1737 Františkem Rafaelem Kolianderem a v roce 1754 se stal farním). Chrám byl postupně dovybavován i v následujících letech.

Městečko Kostelec propustila z poddanosti 14.března 1736. Zakládala a finančně podporovala také obecní školy.a svou školskou reformou z 15.srpna 1755 zřídila nadaci na jejich vydržování. Tím 

osvobodila své poddané od školních platů. V roce 1760 koupila Kounice a hned následujícího roku zde zřídila školu (současně se školami ve Vyšehořovicích a Mochově) a v roce 1763 v Kounicích obnovila špitál. Dne 14.března 1763 zbavila měšťany v Černém Kostelci roboty.

Také nechala 4.ledna 1766 zřídit Donationsfond, který byl určen na pomoc poddaným v případě požáru, krupobití a dalších přírodních katastrof. Ve stejném roce vydala nařízení postavit na všech panstvích sochy sv.Donáta (v Itálii oblíbený patron rolníků, jenž chrání úrodu a dobytek před bouřemi, krupobitím a morem) na ochranu úrody. Objednala sochy pro každé panství a byly umístěny např. na rozcestí u Svatbína, v parku v Kralovicích, v Kounicích nebo na poli u Vykáně. Vandaly poškozená socha sv.Donáta u Svatbína byla v roce 1985 přemístěna do skanzenu v Kouřimi, kde byla zrestaurována. Právě k této soše se váže místní rčení „Stojíš jako Donát u Svrabova“. Kolem soch

bývaly do čtverce vysázeny čtyři lípy. Přicházela sem procesí za odvrácení špatné úrody a počasí, zejména krupobití. V Kolovratech se poslední procesí konalo ještě 25.května 1947. V den svátku svatého Donáta 7.srpna se u soch zapalovaly ohně, které prý kněžna z černokosteleckého zámku ráda pozorovala.

Když v letech 1770-1771 došlo ke stoletému hladomoru, nechala otevřít panské sýpky a pomohla tak svým poddaným z nejhoršího.

Vévodkyně zemřela ve Vídni 20.února 1772 a byla pohřbena v již zmínění Savojské kapli po boku milovaného manžela. Svým dědicem určila knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna.

V závěti poddaným odpustila nedoplatky dávek a pro chudé na každém panství odkázala několik tisíc zlatých. Další dary odkázala kostelům a klášterům v Čechách i ve Vídni a na výkup zajatců z tureckého zajetí dala „na věčné časy“ vyplácet pět tisíc zlatých.

Její šlechetnost vstoupila i do lidových pověstí jako dobrotivá Bílá paní, která se prý zjevuje na zámku ve Škvorci nebo v zájezdním hostinci U lva v Úvalech.

erjé