/ Cestování /

Tip na výlet – Památník Lidice

Tip na výlet – Památník Lidice

13. srpen 2013 22:06

Tento víkend jsme si udělali výlet do Lidic. A musím říci,  že tento výlet v nás zanechal smíšené pocity   od ukrutných zvěrstev, které  zde nacisté spáchali až po krásu tohoto pietního místa.

Výlet do Lidic všem vřele doporučuji.

Posláním Památníku Lidice je péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejich občanů, kteří se dne 10.června 1942 stali obětí nacistického násilí a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů.

Proč zrovna obec Lidice? Tuto otázku si snad položí každý kdo se zde ocitne. A proto Vám zde stručně uvedu proč  si nacisté tuto obec vybrali.

Vraťme se do roku 1942 kdy byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS Reinharda Heydricha dne 27.května 1942  a tento čin ještě vystupňoval nenávist  nacistických okupantů proti českému národu.  I přes popravy stovek lidí a rozsáhlé razie se nedařilo pachatele atentátu dopadnout. Když 4.června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté v Čechách a na Moravě k dosud neslýchané zastrašovací akci. Významný podíl na plánu vyhlazení Lidic měl ambiciózní státní tajemník úřadu říšského protektora SS Karel Hermann Frank.

Nicotnou souhrou okolností byly za oběť vybrány právě Lidice. Kdy se 3. června  dostal Jaroslavu Pálovi, spolumajiteli továrny na baterie ve Slaném, do rukou podezřelý milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, jisté Anně Marusczákové z Holous u Brandýska. V něm stálo: „Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“ Pála, ať už v domnění, že pisatel dopisu může být zapleten do atentátu, či v obavách, že může jít o provokaci, uvědomil kladenské gestapo. Marusczáková, která skutečné jméno svého milence neznala, při výslechu mimo jiné zmínila, že dotyčný ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových vyřídila pozdrav od jejich syna. Toto tvrzení vyvolalo u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích  jejichž syn byl příslušníkem československého  zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačky, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za „vynikajícího muže německého národa“. Tento brutální čin se rozhodli vykonat právě na obyvatelích obce Lidice.

Následujícího dne byl jako přítel Marusczákové identifikován Václav Říha, dělník z Vrapic u Kladna. Ten chtěl vztah s Marusczákovou ukončit, protože byl ženatý a obával se, že jeho nevěra s dívkou z nedaleké vsi vyjde najevo. Poslal jí proto  onen dopis, který měl vyvolat dojem, že je zapojen do odbojové činnosti a že se odešel skrýt do křivoklátských lesů. Kladenskému gestapu bylo záhy jasné, že Říha, Marusczáková ani Horákovi nemají s atentátem na Heydricha nic společného.

Karel Hermann Frank v naději, že tím posílí své postavení a napomůže svému jmenování příštím říšským protektorem, rozhodl využít Lidic jako ukázky svého „rázného postupu“. Frank 9. června osobně předložil při Heydrichově pohřbu v Berlíně svůj záměr Hitlerovi a obratem k němu obdržel souhlas. Lidice měly být vypáleny a srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a děti dány na převýchovu.

Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. O událostech, které se zde tohoto letního dne odehrávaly, vypovídá dokumentární film natočený samotnými vykonavateli zločinu páchaného na nevinných lidech. Film je němý, ale dodnes mu rozumí všichni bez rozdílu barvy pleti a jazyka. Tento film sloužil jako dokument č. 379 při soudním procesu s hlavními německými pohlaváry v Norimberku v roce 1945. Jeho sestříhané pasáže lze shlédnout v muzeu Památníku Lidice. Z rozkazu K. H. Franka bylo tohoto osudného dne 173  mužů na zahradě Horákova statku zastřeleno. Ženy a děti byly převezeny do tělocvičny nynějšího kladenského gymnázia, kde však byly po třech dnech od sebe násilně odtrženy. Kromě dětí vybraných na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny bez milosti otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu nad Nerrem. Ženám byl přisouzen boj o život v koncentračním táboře v Ravensbrücku.Poté přistoupili nacisté i k likvidaci obce jako takové. Domy byly nejprve vypáleny a posléze ničeny plastickými trhavinami. Likvidační četa se nezastavila ani před destrukcí kostela sv. Martina, ani před likvidací místního hřbitova včetně exhumace zemřelých.  Byly vykáceny stromy kromě jediné hrušně nedaleko potoka, která byla Němci považována za uschlou, místní rybník nacisté zavezli sutinami a místní potok přeložili. Veškeré terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 a po živé obci zbyla jen holá mlčící pláň.

Zločinné vyhlazení Lidic svou chladnokrevností pobouřilo celý svět. Města a obce v Mexiku,Brazílii, USA, Australlii se na protest proti nacistickému barbarství přejmenovávaly na Lidice. Jménem Lidice byly křtěny právě narozené děti. Britští horníci založili hnutí Lidice shall live (Lidice budou žít) a zorganizovali sbírku na obnovu obce. Pod jménem Lidice bojovaly československé tanky na východní i na západní frontě. 

Území Lidic bylo prohlášeno národní kulturní památkou, je zde muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. Snad každého návštěvníka dojme bronzové sousoší 82 lidických dětí zavražděných v Chełmnu, životní dílo sochařky  Marie Uchytilové, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války (bohužel jsou mezi námi i tací, kteří nemají žádnou úctu k tomuto pietnímu místu a jednu sochu  sprostě ukradli).

 

 DD.